Usilovně a mnohde až nesmyslně pěstujeme biomasu pro energetické účely, přitom cenná surovina leží na skládkách. A bez užitku.

Všechny suroviny, které v energetice využíváme, buď draze nakupujeme, nebo využíváme vlastních zdrojů surovin. Ty první nás činí závislými a ovlivňují také podstatně naši ekonomickou bilanci. Ty druhé můžeme těžit jen v omezeném množství a v konečném, vyčerpatelném objemu, nebo jen v omezeném množství pěstovat. Nemálo energeticky cenné suroviny však končí na skládkách.

Jde pochopitelně o odpad. Na skládkách ho denně přibývají tisíce a tisíce tun. Nevíme, kam s ním, složitě budujeme nové skládky. Je přítěží a nevítaným problémem.

Přitom existuje řada technologií energetického využití odpadu:

• přímé spalování neupravených komunálních odpadů ve spalovnách komunálních odpadů,
• spoluspalování vytříděných a upravených odpadů hlavně z mechanicko-biologické úpravy odpadů v klasických energetických zdrojích nebo tzv. monozdrojích,
• spoluspalování (a současně materiálové využití) alternativních paliv a některých vybraných odpadů (např. pneumatik) v cementárnách,
• spoluspalování (a současně materiálové využití) ve vysokých pecích,
• pyrolýza (tepelný rozklad organické hmoty bez přístupu kyslíku),
• zplyňování (hořením za omezeného přívodu kyslíku, při kterém souběžně probíhají jak oxidační procesy uvolňující energii tak redukční děje obvykle energii spotřebovávající),
• anaerobní digesce (řízený proces rozkladu organických látek bez přístupu vzduchu) za účelem výroby bioplynu,
• využití skládkového plynu.

Kupříkladu v Dánsku dovedou energii skrytou v této surovině využít natolik, že by měli zájem i o náš odpad. Ale skutečně je v našem zájmu se odpadu zbavovat a draze získávat suroviny jinde? Vždyť technologií na skutečně efektivní a poměrně ekologické využití odpadu je dostatek a jsou na vysoké úrovni. Navíc jeho převážením na jiná místa bychom opět jen plýtvali energií a zatěžovali životní prostředí.

Pro efektivní využití odpadu v energetice je však nutno zavést jeho třídění a celý problém pojmout tak, aby docházelo k účelnému a z pohledu ekologie co nejšetrnějšímu využití. Pokud by se systém nastavil tak, že by se z něho stal výnosný byznys bez pečlivě nastavených pravidel, mohl by se zvrhnout ve spalování čehokoliv, tedy i tříděného, druhotně využitelného odpadu, a za jakýchkoliv okolností.

Dále je třeba vytvořit podmínky na to, abychom mohli proces přeměny a spotřeby realizovat tam, kde se odpadu nejvíce produkuje, a kde bude jeho energie nejlépe využita. Mám na mysli podmínky nejenom ekonomické a legislativní, ale také podmínky ve smyslu pozitivního vnímání využití energie z odpadu veřejností. Zvláště tam, kde ji budou využívat. I to je úkolem státní energetické koncepce.

AUTOR: Hana Kovářová
AUTOR: Michael Málek